Požární bezpečnost dřevostaveb

U mnoha lidí, kteří se před započetím stavby rozhodují, zda zvolit klasický zděný dům nebo některý z mnoha druhů dřevostaveb, hraje v jejich rozhodování velkou roli požární bezpečnost. Ve společnosti a mezi lidmi však často kolují zavádějící a mylné informace týkající se vzniku a chování ohně u domů z dřevěných materiálů. Některé mýty vycházejí z faktu, že dřevo a dřevěné materiály patří mezi ty středně, resp. lehce hořlavé. To je sice pravda, nicméně je potřeba si položit dvě základní otázky, a to zda dřevostavby představují větší riziko vzniku požáru oproti cihlovým či jiným stavbám a zda dřevostavby jsou nějakým způsobem nebezpečnější v průběhu požáru. Když si na tyto otázky odpovíme, zjistíme, že dřevěné domy nepředstavují větší požární riziko než masivní – zděné, betonové nebo ocelové stavby.

Co se týče otázky první, dřevostavby nepředstavují zvýšené riziko vzniku ohně a následného požáru. Ten totiž v naprosté většině případů vznikne vadnou elektroinstalací nebo nedbalostí obyvatel domu a první, co vzplane, je vnitřní vybavení bytu a domu, tzn. nejčastěji záclony, koberce, ubrusy, nábytek atd. Tyto často velice hořlavé materiály hoří velkou rychlostí a rychle se po obydlí šíří (až 150 cm za minutu), nicméně se vyskytují ve stejné míře jak v dřevostavbách, tak i zděných stavbách. To, že příčinou není samotný stavební materiál dokazuje i fakt, že dnes a denně vyjíždí hasiči k požárům ve zděných domech, které by vlastně hořet neměly...

Odpověď na druhou otázku není už tak jednoduchá. V případě vzniku požáru v dřevostavbě velice záleží na zvoleném typu stavby a konstrukci. Pro jednoduchost lze rozdělit dřevostavby podle konstrukce na dva druhy, a to na stavby z dřevěných materiálů sandvičového typu a masivní dřevěné sruby a roubenky. U dřevostaveb z nejrůznějších dřevěných dílců představuje protipožární ochranu především povrchová úprava a ochrana jednotlivých dílců, kde je použito nejmodernějších nehořlavých a žáru odolných materiálů. Tyto materiály pak bývají použity i uvnitř těchto dílců jako tepelná izolace, což dále zpomaluje postup ohně.

U masivních srubových konstrukcí je ochranou před ohněm překvapivě samo zuhelnatělé dřevo. Když totiž např. začne hořet masivní dřevěná konstrukce, zuhelnatělé dřevo omezí přístup vzduchu k ohni a tím se výrazně zpomalí prohořívání dřeva. Výhodou je, že na rozdíl od kovových a ocelových konstrukcí lze velice přesně předpovědět, jak dlouho bude dřevěná konstrukce ohni odolávat před tím, než se zhroutí. Tuto vlastnost kovové konstrukce nemají a při vysokých teplotách, které při požáru panují, se hroutí velice nevypočitatelně. Bez povšimnutí by proto neměl zůstat fakt, že se masivní dřevěné bloky začaly používat jako protipožární ochrana u nosných ocelových konstrukcí nejmodernějších mrakodrapů.

Ať už investor zvolí jakýkoliv druh dřevostavby, pak v případě, že je provedena správně a podle norem, by bez problémů měla odolat žáru po dobu nezbytnou pro bezpečnou evakuaci obyvatel domu a rovněž poskytnout prostor pro zásah hasičů.